Topení v nízkoenergetických domech
Proč je dobré, aby i v pasívním domě bylo možné zatopit, a proč je nejvhodnější podlahové vytápění?
Bydlení v nízkoenergetických a především v tzv. Pasívních domech se vyznačuje velmi nízkými ztrátami tepla, což je především způsobeno vysoce účinnou tepelnou izolací obvodových ploch včetně podlahy. A to tak dalece, že tepelné výkony zapnutých nízkoenergetických domácích přístrojů, jakož i lidského metabolismu, mají nezanedbatelný vliv na interní teplotu. Zejména u pasívních domů se proto často zpochybňuje potřeba vytápění a instalace topných systémů.
Avšak pocit tepelné pohody v domácnosti závisí sice přímo na teplotě vnitřního vzduchu, ale z velké části také na vnitřní povrchové teplotě obvodových stěn. Tyto stěny jsou ochlazovány zvenčí a zevnitř ohřívány právě teplým vzduchem v místnosti. Budou mít proto vždy nižší teplotu, než tento vzduch, i když u pasívních domů bude tento rozdíl minimální, pravděpodobně pouze jeden nebo dva stupně Celsia oproti méně izolovaným domům, kde, jak víme, se může jednat o hodnoty i několikrát vyšší. To je důležité, protože čím nižší je povrchová teplota stěn, tím vyšší je potřebná teplota vzduchu, aby pocitu tepelné pohody bylo dosaženo.
S ohledem na gravitační poměry na zeměkouli, pohybujeme se při
bydlení nejčastěji po podlaze a tudíž právě ta je pro nás tou
nejbližší plochou, s největším vlivem na naše pocity tepelné
pohody.
Avšak, stejně jako v dosavadní výstavbě, tak i v
pasívních domech dochází k vrstvení teploty vzduchu v místnosti,
i když s nižšími teplotními rozdíly, protože teplý vzduch
stoupá vzhůru ke stropu a ten chladnější je tudíž vytěsňován
k podlaze.
Tady nastává trochu zádrhel, protože, stejně jako stěny a strop, také
nevytápěná podlaha je prohřívána pouze teplým vzduchem v místnosti
a v tomto případě se jedná o tu jeho spodní, nejchladnější
vrstvu. Také podmínky přestupu tepla ze vzduchu do podlahy jsou horší než
u stěn, takže teplotní rozdíl mezi vzduchem a podlahou bude vyšší a
může snadno dosahovat tří až pěti stupňů Celsia. Při průměrné
teplotě vzduchu v místnosti 22 °C, což je docela solidní hodnota,
bude však teplota vzduchu u stropu cca 24 °C a u podlahy
20 °C.
Z toho plyne, že teplota podlahy, ochlazované podložím, může
také dosahovat jen cca 16 až 17 °C a to je málo, protože na chlad
jsou nohy citlivé a pokud nemáme k disposici, jako třeba v létě,
vysokou okolní teplotu, pak potřebujeme teplotu podloží minimálně
23 až 24 °C, aby nás tak zvaně nezáblo.
Víme také, že když nás v klidovém stavu zebe od nohou, vůbec se nám to nelíbí, stáváme se neklidnými, vstaneme a jdeme zvýšit nastavenou teplotu na termostatu a když v domě není, pak, a to je vůbec nejhorší, zapneme některou z plotýnek vařidlové desky. A to je pro bydlení v nízkoenergetickém, potažmo pasívním bytě, dost nevhodné. V tomto případě pomůže přitápění do podlahy, a proto je podlahové topení pro dobře izolované stavby výhodné.
Pravdou ovšem je, že v případě těch skutečně plnohodnotných, skvěle izolovaných nízkoenergetických až pasívních domů bude i to podlahové topení v provozu sice často a pravidelně, ale pouze na velmi krátkou dobu.
Z toho vyplývá, že to nemusí být žádné složité zařízení vybavené drahým a složitým tepelným čerpadlem, ale úplně postačí levná, jednoduchá instalace s topnými elektrickými kabely a pokud možno s kvalitní, tedy přesnou, avšak jednoduchou regulací.
Ing. Vladimír Javora, JAVORA ENERSA, listopad 2014
Přidejte svůj komentář
Chcete se zeptat na něco souvisejícího s tématem článku nebo se podělit o své znalosti? Přidejte svůj komentář – rádi vám odpovíme.