Funkce podlahového vytápění v nízkoenergetickém objektu

Pro pocit tepelné pohody ve vytápěném prostředí je určující rozdíl mezi teplotou vzduchu, který nás obklopuje, a teplotou masívních částí budovy, především pak jejího vnějšího pláště. To jsou stěny, strop a zejména podlaha, které jsme většinou nejblíže. Tento rozdíl by měl být co nejmenší, přičemž úplně nejvýhodnější je, když hmota domu, nebo aspoň její část, je teplejší než vnitřní vzduch. Je to sice nejvýhodnější, ale při klasickém konvekčním vytápění těžko dosažitelné. Je-li totiž instalováno konvekční vytápění, je to obráceně. Od lokálního topidla se ohřívá vzduch, který se tak stává nositelem tepelné energie, a jeho teplem jsou pak ohřívány masívní součásti domu. Ty jsou pak vždy chladnější a nutí k přetápění.

Kritickým místem se tak stává podlaha. Teplý vzduch od topidla stoupá ke stropu, předává své teplo a po ochlazení klesá u protější stěny dolů. Po podlaze pak přiteče zpět k topidlu a cyklus se kontinuálně opakuje. Podlahu tak ohřívá vzduch s nejnižší teplotou v místnosti, nejvyšší teplota je u stropu a pomáhá sousedovi v patře.

Přitom naše nohy jsou na teplotu velmi citlivé. V přehřátém prostředí slouží ke chlazení těla, ale v chladnu je přívod tepla do nohou nejefektivnějším způsobem pro dosažení tepelné pohody. To znamená, že v létě snadno snášíme nižší teplotu podlahy, která se pohybuje kolem 20 až 22°C, ale v případě, že je třeba topit, pak každou teplotu podlahy pod 24°C vnímáme jako nepříjemný chlad.

Teplota nevytápěných podlah, ať již jsou dřevěné nebo kamenné, se ale pohybuje, v lepších případech, mezi 16 až 18°C, což je zatraceně málo. Uvážíme-li, že pro tepelnou pohodu člověka dobře vyhovuje teplota vzduchu 21 až 23°C, je zřejmé, že se vyšší teploty podlahy ohřevem od vzduchu dosáhnout nedá a je třeba drasticky přitápět. Tím se však zvyšují tepelné ztráty domu jak prostupem tak i větráním a topení se stává neefektivním.

Dobře navržené a instalované podlahové topení takové problémy nevytváří. Elektrické podlahové topení se vyznačuje perfektní a přesnou regulací. Je schopno udržet nejvyšší teplotu v místnosti tam, kde ji potřebujeme, tedy u nohou. Dodává vždy pouze tolik tepla, kolik je zapotřebí, a místnosti nepřetápí. Pracuje automaticky a je bezobslužné. Je spolehlivé. Jeho topná část je zatěžována pouze mírně a má tudíž nejvyšší životnost ze všech známých topných systémů. Navíc celá topná soustava vůbec není vidět a nezabírá žádné místo. To vše jsou vlastnosti, které se dají v moderním bydlení s nízkými nároky na spotřebu energie beze zbytku efektivně využít.

Ing. Vladimír Javora, JAVORA ENERSA, únor 2013

Přidejte svůj komentář

Chcete se zeptat na něco souvisejícího s tématem článku nebo se podělit o své znalosti? Přidejte svůj komentář – rádi vám odpovíme.